pondělí 5. ledna 2015

První sníh

První sníh, pastel, 48 x 62 cm

Před pár dny nám v Chlumu napadl první sníh a tak jsem místo vaření oběda vyrazila s pastely do plenéru. Bylo něco pod nulou a než jsem se usadila, sluníčko začalo zapadat.
I tak jsem si to užila.

sobota 27. září 2014

"Lítací sen"


"Lítací sen"
40 x 26 cm

Tato ukázka "Lítacího snu" je jednou z přípravných variant pro finální obrázek, který je součástí mé bohatě ilustrované knížky pro děti malé i velké. Ilustrace bych ráda dokončila do konce letošního roku. Pracovní název knížky je "Zimní příběh"  a je o síle představivosti a radosti.

Předběžné objednávky na knížku přijímám už nyní!
Moje ilustrace k pohádce o Morag prošla výběrem a bude celý rok 2015 putovat po různých městech Evropy, šťastnou cestu!

Více na:
"Le immagini della fantasia 32"


čtvrtek 31. července 2014

Pohádka o Morag




Vytvořila jsem tuto ilustraci ke skotské pohádce o Morag pro 32. ročník mezinárodní výstavy ilustrací pro děti v Sármede, Itálie.


 Zde je můj volný překlad pohádky:

Morag a Vodní kůň

Když se opět vrátilo léto a slunce začalo hřát, odváděli pastýři své ovce na pastvu do kopců. Tam si stavěli přístřešky z kamení, aby měli kde přebývat, než se zase budou moci vrátit do svých skutečných domovů.
Před mnoha lety si pastýř jménem Donald MacGregor postavil své kamenné obydlí na příkrém svahu u jezera. Jeho domek stál uprostřed bílých vřesů, přesně tam, kde tráva byla nejzelenější.
"Blázníš, proč si svůj dům stavíš zrovna tady?" řekl mu starý pastýř a kroutil hlavou. "Copak nevíš, že v jezeře žije Vodní kůň?" Donald už slyšel vyprávění o Vodním koni, netvoru s magickými silami, který se skrývá v hlubinách jezera, a který na sebe může vzít jakoukoli podobu, jen aby získal svou lidskou kořist. Uměl se proměnit v neškodnou stařenku, černého havrana nebo třeba v lišku. A když pak svou oběť dostal, vrátila se mu zase jeho pravá podoba a kořist bez milosti pozřel. Nikdo z živých jeho pravou tvář neznal.
"Ach ano, ty staré povídačky o Vodním koni" odpověděl Donald s úsměvem "co..."
"Měj rozum, Donalde" domlouval mu pastýř "aspoň si tedy postav svůj domek nad potokem, Vodní kůň prý žádným potokem nemůže projít. Za ním budeš v bezpečí."
"Na to zapomeň, staříku, to je zbytečné" odpověděl "moje ovce si zaslouží zelenější trávu, která roste tady, na břehu jezera a tak i můj domek zůstane tady. A pokud jde o Vodního koně, uvěřím v něj, až ho sám potkám."
"A co všechny ty jeho oběti? Už musím domů."
"Třeba přišly v noci, spadly ze srázu..."
Donald měl dceru Morag, kterou miloval. Doprovázela ho v létě do kopců a zatímco otec vodil své stádo na pastvu, Morag seděla na prahu jejich domku, předla na kolovratu a prozpěvovala si.
Jednoho slunečného rána, když právě navíjela vřeteno, temná postava jí zastínila sluneční světlo a Morag s úlekem přestala zpívat.
"Nechtěl jsem tě vyděsit" řekla postava měkkým, příjemným hlasem.
Morag vzhlédla a spatřila pěkného chlapce, vysokého a silného. Ale bylo jí divné, že má vlasy i šaty nasáklé vodou, která z nich kapala na zem.
"Proč jsi tak mokrý?" zeptala se. "Vždyť na nebi není ani mráček"
"Nahoře na kopci jsem upadl do louže" odpověděl chlapec, který už seděl po jejím boku. "Ale sluneční paprsky mě rychle osuší."
Pak k ní mile promlouval a když si rukou přejel přes mokré vlasy, Morag vytáhla hřeben a řekla: "Polož si hlavu na můj klín a dovol mi učesat tě. Vlasy ti pak lépe uschnou, uvidíš!"
Ale jakmile začala česat jeho černé vlasy, děs se zmocnil její duše.
V zubech hřebenu se začala objevovat tenká vlákna zelených řas a lesklá zrnka písku, stejná, jaká viděla v sítích svého otce, když lovil ryby v temných vodách.
Vodní kůň uviděl strach v očích své oběti. Morag vykřikla, odstrčila jeho hlavu ze svého klína a vyskočila, přitom převrhla svůj kolovrátek.
Pak se rozběhla dolů podle potoka, zatímco se za ní začal rozkládat obrovský stín, černější než hlubina jezera.
Přesně v okamžiku, kdy ji stín téměř zachytil, přeskočila Morag potok a byla pryč.
Do chatrče z kamene už nikdy nikdo nevstoupil, ani Donald MacGregor, který byl vyděšen ohrožením své dcery tak, že radši spolkl všechno, co kdy řekl.
Ještě dnes můžete najít kameny z chýše rozmetané ve vřesu.

neděle 13. července 2014


Moje ilustrace k italské básni "Ascoltami inverno (Poslyš, zimo)" od Giusi Quarenghi. Vytvořila jsem ji na kurzu ilustrování u Anny Castagnoli.
Zde je můj volný překlad básně:

Poslyš, zimo
nepokoušej se ani snít
o tom, že sem vejdeš
Líbíš se mi na větvičkách
když se roztáhneš po nebi
a rozložíš na moři
Když sedíš v polích, ale
poslyš, zimo
nechci tě tady uvnitř

Když zaťukáš na okno
fouknu ti na nos
Když zazvoníš u dveří
neotevřu ti
Poslyš, zimo
nechci tě tady uvnitř

Počkej na mě přeci venku
nechoď daleko
Vyjdu
můžeme si hrát
Ráda tě nacházím
před vchodem do domu
Ráda cítím na tváři
tvé studené prsty, ale
poslyš, zimo
nechci tě tady uvnitř
Tady uvnitř je srdce